Od nápadu k realitě
Myšlenka týmového závodu v nás ve SPRINTu zrála už dlouho. Když jsme byli partnery série Běhej lesy, nebylo daleko k tomu, zkusit i jejich týmový formát – Týmovku. Před pár lety se malá parta odvážlivců už na start postavila. Ale letos jsme to vzali vážně. Víc lidí ve firmě, víc sportovního ducha, víc odhodlání. A tak jsme složili rovnou dva osmičlenné týmy – SPRINT 1 a SPRINT 2. A šli do toho!
Zrození týmů, organizace i srandy
Nic nebylo nalinkované předem. Týmy se tvořily postupně, a to i včetně spontánního náboru nováčků, kteří s námi jeli jen pár týdnů po nástupu (ještě i zpětně to hodnotím jako extrémně statečné!). Týmy jsme skládali podle strategie kapitánů, aby tým 1 i 2 byl výkonnostně vyrovnaný. Atmosféra pár dní před závodem byla stejně živá jako celé SPRINTí běžecké „městečko“, které jsme společně postavili na místě.
Zážitek, co nás spojil
Bylo horko. Běželi jsme v noci. Bloudili jsme. Pomáhali jsme si. Každý měl chvíli krizi. Každý si sáhl na dno. Ale všichni jsme tam byli – spolu. Fandili jsme si napříč týmy, nahrazovali zraněné parťáky, sdíleli gely, masážní válce i motivaci. Tracker občas stávkoval, ale nikdo to nevzdal. Jak moc náročné to bylo, mi vlastně došlo až zpětně 🙂
SPRINTÍ hodnoty naživo
Na vlastní kůži jsme si zažili všechny tři hlavní hodnoty SPRINTu:
- ODVAHA: Vystoupit z komfortní zóny, postavit se na start, přidat se i s minimem tréninku, podpořit tým i s třemi týdny zkušeností ve firmě.
- TÝMOVOST: Podpora napříč oběma týmy, ochota zaskočit za parťáka, domluvit se, dotáhnout věci společně. Jasná dohoda, férový přístup a vzájemné hecování, které nás hnalo kupředu.
- VYTRVALOST: Bloudit a najít cestu zpět. Doběhnout i s bolestí. Dokončit závod a být tam jeden pro druhého, až do konce.
A i když SPRINT 1 doběhl na 29. místě a SPRINT 2 těsně za ním na 30. místě, vítězem byl celý tým SPRINT. V cíli jsme stáli všichni společně. Unavení, ale šťastní. Náročnost počinu se projevila následně, kdy někteří z nás pajdali a ještě dodnes řešíme některé bolístky. I přesto to byla zkušenost, která víc dá a rozhodně zůstane zapsaná nejen v našich „běžeckých“ deníčkách.
Poděkování, které musí zaznít
Díky Raul za famózní zázemí a organizaci. Jendovi (Jan Weisshäutel) za to, že v noci převzal úsek za zraněnou. Márovi Pospíškovi za týmovost a obrovskou podporu v roli druhého kapitána (tím dalším byla autorka textu Helena Weisshäutelová). Pétě Boučkové za noční doprovod „kolabujícího“. A všem dalším: Léně, Klárce, Kubovi, Mišovi, Péťe K., Michalovi, Jirkovi a Jirkovi 🙂, Márovi O., Lucce, Zuzce a Barče. 💚
Nejoblíbenější
Štítky
